Bohuslav Matěj Černohorský

(16. února 1684 v Nymburce - 1. července 1742 ve Štýrském Hradci)

Byl významným českým hudebním skladatelem, knězem, varhaníkem a hudebním pedagogem v české barokní hudbě, který se současně stal  jedním z předchůdců období hudebního klasicismu. Vrcholná úroveň polyfonie, svébytné pojetí melodiky a rytmiky a pedagogická činnost a celkový vliv jeho díla na další generace skladatelů z něj činí ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka.

Životopis

Bohuslav Matěj Černohorský se narodil varhaníkovi a učiteli Samuelovi Josefu Černohorskému (u něhož získal také základní hudební vzdělání) jako jedno z jeho 13 dětí. V Nymburce žil asi do čtrnácti let. Nastoupil na univerzitu v Praze, kde se věnoval nejprve studiu filosofie. Během tohoto studia se seznámil se středověkou scholastikou Tomáše Akvinského a již v r. 1702 složil bakalářské zkoušky. V 19 letech vstoupil do minoritského řádu, kde se mu naskytla velká příležitost věnovat se studiu hudby. Právě jeho talent mu následně umožnil další studium v zahraničí v Itálii.

Kolem roku 1700 byly ve svatojakubském chrámu nainstalovány nové varhany a zde měl Černohorský možnost rozvíjet své varhanní umění. Minorité měli u Sv. Jakuba stálý sbor pěvců a hudebníků, a to v době, kdy se u jiných řádů např. Jezuitů a Piaristů pěstovaly pouze chorální mše. U Minoritů složil řeholní slib a 2.6.1708 byl vysvěcen na kněze. Roku 1710 odjel do Itálie, kde působil nejprve v Assissi a také v chrámu Sv. Antonína v Padově, který společně s chrámem Sv. Marka v Benátkách byl ve své době nejdůležitějším hudebním centrem severní Itálie. Černohorský zde slavil velké úspěchy svojí hrou na varhany. Po desetiletém italském pobytu se vrátil zpět do Čech. Nejprve pobýval v Horažďovicích a poté v Praze u Sv. Jakuba. Po desetiletém pobytu (tentokrát v Čechách) se vrátil zpět do Itálie, kde se brzy dostal do podvědomí široké veřejnosti zejména svým přízviskem "Il Padre Boeme (otec Čech)" jako úspěšný varhaník a skladatel. V roce 1722 ve Vratislavi získal titul magistra hudby "magistr musicae". V době pražského pobytu byl ředitelem kůru u Sv. Jakuba, stal se významným autorem chrámové hudby a také vypomáhal i v Týnském chrámu.

Roku 1729 během své snahy o povznesení hudební úrovně v Praze složil slavné vokálně-instrumentální moteto "Laudetur Jesus Christus". Zbytek svého života trávil skladatel v Itálii. Smrt ho zastihla nečekaně při návratu zpět do vlasti ve Štýrském Hradci dne 1.7.1742

Přestože ve své době byl věhlas skladatele Černohorského obrovský, zachovalo se pouze čtrnáct jeho děl, zřejmě v důsledku požáru u Sv. Jakuba na Starém Městě Pražském v roce 1754. Jedná se zejména o varhanní fugy a toccata, které se řadí mezi první varhanní české skladby. Jeho díla, vycházející svou melodikou z lidových duchovních písní, byla skvěle přetvořena do koncertní podoby. Přestože se z tvorby Černohorského dochovala pouze část, hlásí se mnozí z následovníků k jeho hudebnímu odkazu. Se jménem Černohorského je spjata celá další skladatelská škola, jejímiž představiteli jsou zejména Josef Seger, Jan Zach a František Tůma.

B. M. Černohorský společně s Janem Dismanem Zelenkou (1675-1745) jsou považováni za vrcholné představitele českého hudebního baroka.

Hlavní předností Černohorského je bezprostřednost a svěžest melodiky a harmonie a zvláštní hudební spontánnost, v níž je významným předchůdcem téměř všech velkých tvůrců české hudby od Stamice až k Dvořákovi a Martinů. Význam skladatelovy práce spočívá v postupném opouštění barokní ponurosti a příklonu k předklasickému melodickému typu hudební tvorby.

Nejvýznamnější díla:

§  Regina coeli pro soprán, 8 hlasů, violoncello a varhany

§  Offertorium pro omni tempore

§  Vesperae minus solemnes

§  Fugue in A minor con sogetto cromatica

§  Toccata C dur pro varhany

§  Concerto in C pro varhany

§  Fugy: F-dur, D-dur, c-moll, a-moll

§  Laudetur Jesus Christus