Česká barokní hudba - Štěpán Touma

                                      České hudební baroko

Termín baroko, přejatý z dějin umění, je odvozen z portugalského a francouzského barroc =  perla nepravidelných tvarů.

 V tomto případě platí označení pro nabubřelost starého umění, barokní hudba platila za harmonicky zmatenou, melodicky obtížnou, kostrbatou, prostě barokní. Teprve 19. století přineslo kladné hodnocení baroka.

České země v období baroka začaly dohánět náskok evropské špičky a v tomto období se vlastně prvně významněji zapsaly do dějin hudby. Nejvýznamnějšími českými barokními skladateli jsou Adam Michna z Otradovic, Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka, Bohuslav Matěj Černohorský a Šimon Brixi.

Prostředí českého hudebního baroka bylo významně vázáno na vídeňský habsburský dvůr. Velký podnět české hudbě přinesla roku 1723 korunovace Karla VI. českým králem, během níž se Praha rozzářila řadou skvělých barokních kompozic, zvláště oper a oratorií. Vrcholem bylo uvedení korunovační opery Constanza e Fortezza (Stálost a síla), jíž zkomponoval vrchní císařský kapelník a velká osobnost soudobé hudební Evropy Johann Joseph Fux, mj. učitel Jana Dismase Zelenky.

Od počátku 17. století pronikala do českých zemí italská barokní tvorba. Z jednotlivých proudů nejvíce působila hudba chrámová. Kapely si opatřovaly nové skladby přímým nákupem z Itálie nebo Vídně. Při velkých katedrálních chrámech byly organizovány chrámové sbory, spojené často s internáty pro fundatisty. Důležitým střediskem hudebního života se staly 2. polovina 17. století šlechtické kapely vídeňské. Zvláště vynikala kapela olomouckého biskupa Karla Lichtenštejna Kastelkorna ( 1664-1695), později kapela biskupa Schrattenbacha ( 1711-1738). Obě kapely sídlily a působily v Kroměříži a Olomouci ( v době rozkvětu měly 38 hudebníků, což bylo více než měla vídeňská a královská pařížská kapela). Další významné kapely: Schwarzenberská v Českém Krumlově, hrabat Morfinů v Lukavci u Plzně, v Jaroměřicích atd.

v Opera byla provedena v Čechách poprvé v roce 1627 při korunovaci Ferdinanda II.

v Oratorium bylo v Praze na programu již v roce 1680, ale rozmachu dosáhlo až v prvých desetiletích 18. století. Oblíbená byla oratoria velikonoční a později vánoční na lidové texty (pastorely).

V 16. století vznikla také česká skladatelská škola. Vynikl zde Jan Turnovský, který je znám svými polyfonními úpravami duchovních písní. Nejvýznamnějším skladatelem české hudby na rozhraní 16. a 17. století byl však Kryštof Harant z Polžic, který na svých cestách dokonale poznal tehdejší evropskou hudbu. Psal zejména motety a mše.Také Jacobus Gallus strávil poslední léta svého života v Praze, kde skládal hlavně motety.