František Xaver Dušek - Klára Bendová

František Xaver Dušek
 
 František Xaver Dušek se narodil 8. prosince 1731 v Chotěborkách u Jaroměře a
 zemřel 12. února 1799 v Praze. Byl to český hudební skladatel a dalo by se
 říci také jeden z nejvýznačnějších harfeníků a klavíristů té doby. Byl známý
 také jakožto hostitel Mozarta v Praze.
  Jeho otec Václav a matka Dorota (původně Sobotková) byli v poddanském vztahu
 hraběti Janu Karlu Šporkovi. Základní hudební znalosti získal od kantora
 Ulíka. Hraběte Šporka překvapilo jeho nadání a nechal ho studovat v Hradci
 Králové na jezuitském gymnáziu. Dále se věnoval hudbě a připravoval se na
 kněžské povolání. Kvůli těžkému úrazu byl nucen zanechat studia, díky podpoře
 hraběte měl ale možnost dále se věnovat hudbě. Odjel do Prahy, kde chtěl
 studovat skladbu a hru na varhany (mimochodem u Františka Habermanna). Studium
 dokončil ve Vídni u Georga Christopha Wagenseila (dvorního skladatele) a zároveň
 byl členem v několika chrámových orchestrech. Tam se také poprvé setkal s
 Mozartem.
 Nakonec se v roce 1770 obrátil ku Praze aby se tam věnoval pedagogické
 činnosti.Založil také první českou klavírní školu. Jeho žáky byli nejenom vysoká
 pražská šlechta, ale i pozdější hudební profesionálové, mezi nimi např. Vincenc
 Mašek, Leopold Koželuh a také Jan N. A. Vitásek i se svou budoucí manželkou
 Josefinou Hambacherovou, se kterou se oženil později roku 1776.
 Roku 1777 navštívili Duškovi příbuzné žijící v Salcburku, a zde se František
 znovu setkal s Mozartem a potom už s ním udržoval osobní i umělecký kontakt. V
 jejich vile pak Mozart zkomponoval větší část Dona Giovanniho, který měl pemiéru
 28. října 1787 a také operu pro korunovaci císaře Leopolda La clemenza di Tito.
 František zemřel na Malostranském náměstí v Lichtenštejnském paláci. (V dnešní
 době sídlo Akademie múzických umění) a pochován je na Malostranském hřbitově.
 
 Vynikl hlavně jako virtuos především na čembalo, ale i na kladívkový klavír.
 Velmi ceněna byla interpretace Johanna S. Bacha i Philipa E. Bacha.
 Skládal v mozartovském duchu, a i když jeho skladby neznamenaly žádný zvrat v
 dějinách hudby,přesto byli často pohlazením pro duši jak pro posluchače tak pro
 interpreta samotného. V řadě jeho skladeb se nezapře český původ a nádech
 romantiky mírně předznamenává dílo Václava J. Tomáška.
        Složil:
                 37 symfonií
                 26 smyčcových kvartetů
                 36 dechových sextetů
                   6 klavírních trií
         asi 23 smyčcových trií
       Dále mnoho písní a též koncertních árií (a pak ještě pár dalších drobných
 skladeb). A je možné, že tyto údaje stále nejsou konečné.
 V Praze, Amsterdamu, Vídni a v Linci vyšly některé jeho skladby tiskem ještě za
 jeho života.
 
                                                                                 
                                                                              
  Prameny: Wikipedie